Epidemiolog Maďar: Očkování je vysoce účinné a bezpečné

"Ve světě jsou každoročně aplikovány miliony dávek vakcín a z toho je velmi dobře vidět, jak je očkování vysoce účinné a bezpečné. Pokud by někteří lidé nešířili po světě nesmysly, už dávno se nemusely například spalničky na naší planetě vyskytovat," říká přední český vakcinolog a epidemiolog Rastislav Maďar.

Jaká očkování by měl běžný český občan mít?

To záleží na věku, zdravotním stavu, povolání, způsobu trávení volného času či rizikových osobách v okolí daného člověka. Zohledňuje se i cestování nebo kontakt s cizinci v domovské zemi, ale také další faktory. Za základ pro každého, i bez cest do exotické ciziny, považuji v dospělém věku vakcinaci proti virové hepatitidě A, meningokokovým infekcím, černému kašli. Při pobytu v přírodě proti klíšťové encefalitidě, u neimunních osob i proti planým neštovicím. U dětí je základem využít hrazené očkování včetně nepovinných vakcín proti pneumokokům a HPV infekcím. K tomu jsou v prvních měsících života důležité rotavirové a meningokokové vakcíny, u těchto nemocí totiž může jít dítěti o život.

A pokud se rozhodnu vycestovat do vzdálenějších krajin? Je důležité projít veškerým očkovacím procesem?

Mnozí lidé se bojí nemocí od migrantů směřujících do Evropy, a to i takoví, kteří nikdy žádného migranta neviděli. Daleko pravděpodobnější je však nákaza od našeho spoluobčana, který vyjede do exotické ciziny bez adekvátní přípravy a ochrany. Prevence vždy byla a bude nejlepší a nejlevnější. Cestovatel, který v cizině onemocněl, by dal následně cokoli, aby se nemoci zbavil. Nemluvě o komplikacích, jež způsobí svému okolí po návratu, například ve formě karanténních opatření.

Jaká očkování bych měl před návštěvou ciziny zvážit?

Prevenci očkováním rád řeším u každého cestovatele na míru podle jeho individuálních rizikových faktorů. Dva lidé cestující ve stejném období do stejné země tak mohou mít ode mě jinou přípravu a shodné nemusí být ani jejich očkování.

Nejde jen o farmaceutický byznys?

Pokud jde o farmaceutický průmysl, vakcíny tvoří jen zlomek z jeho celkových příjmů. Kdyby sledoval výlučně svůj finanční prospěch, investovalo by se jen do vývoje léků, a ne do vakcín s cílem nemocem zabránit.

Podle některých odborníků, zmiňme například profesorku Annu Struneckou nebo praktickou lékařku Ludmilu Elekovou, očkování poškozuje imunitu či v minulosti zanechalo trvalé následky. Co si o těchto tvrzeních myslíte?

Ve světě jsou každoročně aplikovány miliony dávek vakcín a z toho je velmi dobře vidět, jak je očkování vysoce účinné a bezpečné. Ve všech aspektech života, zejména pak v medicíně, je dobré dát na názor někoho, kdo se danou věcí seriózně zabývá ve své vlastní praxi a nevydělává si šířením nesmyslů a odborně nepodloženým strašením. Za jedenadvacet let praxe jsem se nesetkal s pacientem, který by měl trvalé následky po očkování. Ptal jsem se i stovek jiných očkujících lékařů a všichni potvrdili totéž. Taková událost je v praxi velmi málo pravděpodobná a drtivá většina lékařů se s ní ve svém profesním životě nikdy nesetká. Tím pádem logicky ani jejich pacienti. Mluvit o poškození imunity v příčinné souvislosti s očkováním je nesmyslné. Bezpečnost vakcín hlídají lékaři, kteří sami očkují. Být pacientem, spolehnu se především na ně, oni totiž nesou za svůj postup i osobní odpovědnost.

Například lékařka Eleková ale tvrdí, že viníkem epidemií je plošné očkování. Statistika je neúprosná - očkování "vyrábí" rostoucí počet neimunních dospělých, spalničkami ohrožených v rizikovějším věku, než kdyby je měli šanci prodělat přirozeně v dětství.

Zeptejte se mé kolegyně, které na spalničky umřel v dětství bratr. A takových není málo. Spalničky jsou nejnebezpečnější v dětském věku, takže pokud je daná myšlenka skutečně paní doktorky, je to buď neznalost, nebo pokus o manipulaci. Možná to do její homeopatické ordinace přivádí více klientů. Po odborné stránce by s tím, co od ní dlouhodobě slýcháme nebo čteme, neměla podle mě šanci nejen úspěšně absolvovat lékařskou atestaci, ale dokonce ani dokončit studium medicíny. To i studenti vědí více. Nemluvě o tom, že pokud by lidé jejího typu nešířili po světě nesmysly, už dávno se nemusely spalničky na naší planetě vyskytovat, a tím pádem se už proti nim nemuselo ani očkovat.

Není lepší, aby děti některé nemoci, například příušnice či neštovice, prostonaly a měly pak na celý život klid?

Nebýt nemocný je přece vždy lepší než onemocnět, a navíc tím riskovat komplikace. Své dítě mám natolik rád, že pokud umím zařídit, aby zbytečně netrpělo, vždy to udělám. Viděl jsem děti s planými neštovicemi s vysokými horečkami, vyrážkou na kůži i na sliznicích, v bolesti, plačící, neschopné se najíst či napít jinak než brčkem, nemluvě o trvalých jizvách na kůži. Vakcína tomu dokáže zabránit. Proč bych se měl na nemocného syna dívat s pocitem, že to nemuselo být? A pokud by měl náhodou těžší postinfekční následky, nikdy bych si to neodpustil.

V této souvislosti se často hovoří o kolektivní imunitě navozené očkováním. O co jde a jak jí lze ve společnosti dosáhnout?

Způsobů, jak navodit kolektivní imunitu, je několik. Je to poměrně komplikovaná záležitost, kterou není možné přehledně vysvětlit v pouhých několika větách. Teď nám na toto téma vychází odborný článek v rozsahu jedenácti normostran. Zjednodušeně lze říct, že když očkujeme určitou část populace, chrání to i ty ostatní neočkované osoby, které mohou mít kontraindikaci vakcinace z důvodu vážné nemoci nebo oslabené imunity. Míra proočkovanosti potřebné k dosažení kolektivní imunity se liší v závislosti na infekčnosti konkrétní nemoci. U těch nejinfekčnějších musí být vyšší než devadesát procent.

Některé vakcíny dostaneme už jako miminka. Připadají vám všechna očkování opodstatněná, přihlédnemeli k takto nízkému věku? Není to pro organismus přílišná zátěž?

Vakcíny představují jen minimální podnět pro imunitní systém. Neživých vakcín, a to jsou - až na pár výjimek - téměř všechny u nás dostupné, bychom mohli aplikovat i stovky najednou a naše imunita by to pořád zvládla. Pro imunitu není aplikace jedné dávky vakcíny žádnou skutečnou zátěží. Ten mýtus šíří často lidé, kteří ani nevědí, jak imunita pracuje a jak funguje očkování. Bohužel někdy i nezasvěcení zdravotníci. Je to prostě jejich pocit, který ale neodpovídá objektivní skutečnosti. U každého dítěte musíme vždy zvážit případné specifické okolnosti a možné kontraindikace. Nejmladší děti jsou však obvykle nejvíce zranitelné a pomoci jim vyhnout se hrozícímu nebezpečí může specificky právě včasné očkování.

Co si myslíte o očkování proti chřipce? Podle mnohých názorů jde spíše o velkou marketingovou masáž než o ochranu zdraví.

Já mám úplně opačný názor, a to bez ohledu na marketingové kampaně, které nesleduji, a tím pádem mě nemohou ovlivnit. Chřipka má potenciál být velmi nebezpečným nepřítelem, který může vážně ohrozit i mladšího člověka bez rizikových faktorů nebo dokonce dítě. To vidíme pravidelně každý rok. Já se očkuji každoročně a moje rodina taky. Už jen kvůli tomu, že nechci být nemocný a taky díky tomu nebudu šířit virus do okolí. Mám pacienty, kteří se klidně nechají očkovat proti choleře i vzteklině, ale proti chřipce ani za nic. Pro to přitom neexistuje objektivní odborný důvod, jen jejich iracionální obava bez konkrétní vlastní negativní zkušenosti. Kdyby ale dorazila větší epidemie nebo pandemie, titíž lidé se budou očkování radikálně dožadovat.

Již v úvodu jste řekl, jaká očkování by měl mít dospělý člověk. Ale co děti? Lze jednotlivé vakcinace dělit z hlediska jejich důležitosti? Jinými slovy, označil byste některé za opravdu nezbytné a jiné spíše jako preventivní či doplňující?

Infekčních nemocí je velké množství a vakcín vlastně jenom pár. Když máme v dnešním globalizovaném světě možnost chránit specifickým způsobem své děti proti nebezpečným patogenům a současně vidíme, jak vysoce bezpečné to je, proč to neudělat? Podívejme se na složení hexavakcíny - záškrt, tetanus, černý kašel, hemofilové nákazy typu B, poliomyelitida, virová hepatitida B - všechno jsou to potenciální zabijáci dětí. Snad se už v dohledné době podaří úplně vymýtit poliovirus a proti přenosné dětské obrně tak bude možné ukončit očkování, jako tomu bylo v minulosti u pravých neštovic.

Žádné očkování nevnímáte jako nadbytečné?

Asi nejvíce se diskutovalo o smysluplnosti očkování malých dětí proti hepatitidě typu B. Nákazu tímto původcem však nelze úplně vyloučit ani u nich, například u invazivního výkonu nebo když se dítě někde poraní o jehlu. Pravděpodobnost sice není vysoká, ale když máme možnost zahrnout to očkování do kombinované vakcíny, proč bychom to neučinili? Prognóza virové hepatitidy B je u malých dětí velmi nepříznivá. Obava některých z toho, že hexavakcíny zatěžují imunitu šestkrát více než monovakcíny, je odborně až úsměvná. Jako doplňující bych viděl vakcíny, které jsou už dnes nepovinné, například proti rotavirům, pneumokokům, meningokokům, HPV infekcím, virové hepatitidě A. Ty by se měly aplikovat vždy v příslušném věku a s nezbytným zohledněním individuálních okolností u každého dítěte.

Dezinformační zpravodajské kanály neustále varují před migranty. Zmiňována je často zdravotní otázka, například exotická onemocnění, na něž nejsme v Česku připraveni. Jaká je realita?

Než se ilegální emigrant z jiného kontinentu dostane na naše území, většina akutních nákaz přenosných z člověka na člověka už odezní. Vidíme to i ze statistik evropských zemí, kde jsou počty imigrantů vysoké. K zásadnímu zhoršení zdravotního stavu u místních obyvatel to nikde nevedlo. Pro exotické ilegální imigranty navíc Česko není cílovou destinací, kde by se chtěli usadit, a i kdyby se někdo takový našel, prošel by zdravotním screeningem. Panika v tomto směru tedy není namístě. Každoročně k nám také směřují miliony cizinců, a to i z exotických zemí, jako legální turisté a my jsme rádi, protože přinášejí ekonomický prospěch. O jejich zdravotním stavu ale vůbec nic nevíme a před cestou k nám teoreticky nemusejí absolvovat žádné očkování. S mnohem větší pravděpodobností nás však může nakazit běžný občan naší země.