Feťáci zdravé výživy - s trochou nadsázky tak lze označit ty, kteří se potýkají s ortorexií, méně známou poruchou příjmu potravy. Projevuje se patologickou závislostí na zdravém stravování a biologicky čisté stravě. Přílišné zaujetí zdravým jídlem nevede pouze k drastickým změnám v jídelníčku, ale k vážným psychickým problémům. Kde je ale pomyslná hranice mezi prospěšným uvažováním o jídle a mentální poruchou?
I když se jedná o poměrně nové onemocnění, poprvé jej definoval už v roce 1977 americký lékař Steven Bratman. Orthos znamená řecky správný a orexis chuť. Tehdy označil lidi trpící touto poruchou za Healthfood Junkies, tedy jako fanatiky zdravé výživy. Porucha bývá často mylně zaměňována za anorexii, jejímž cílem je být štíhlý. Ortorektici ale zaměřují svoji pozornost na zdraví, ke kterému se chtějí dostat prostřednictvím takzvaně "čistých potravin".
Byť se může zdát, že zdravé stravování všem bez výjimky nutně prospívá, jsou mezi námi tací, kteří se stanou doslova obětí svého každodenního jídla. Jakýkoliv prohřešek proti jim stanoveným pravidlům a narušením přísného jídelníčku totiž doprovází silný pocit viny. Život ortoretika sestává pouze z myšlenek a činností souvisejících s jídlem. Obyčejná návštěva restaurace s přáteli nebo rodinná návštěva může dotyčnému způsobovat extrémní stres. Není schopen sociální interakce s lidmi, kteří se nestravují podobně jako on.
Patologické chování může být skryté. Na zdravou stravu a její příznivce bývá v poslední době nahlíženo vesměs pozitivně. Proto nikoho nešokuje, když se dotyčný zajímá o to, jaké jídlo v restauraci podávají a zda bude mít na výběr. Problém nastává také v okamžiku, kdy se pokusíme najít hranici mezi zdravým životním stylem a mentálním onemocněním. Ta je totiž velmi tenká.
Zneužitá diagnóza
"Ortorexie bývá často zneužívána k tomu potupit lidi, kteří se zajímají o kvalitní jídlo. Oni přitom přebírají zodpovědnost za své zdraví a zajímají se o kvalitní jídlo. Vyslouží si ale označení jako ortorektici nebo nutriteroristé. Je to trochu zneužitá diagnóza," vysvětluje specialistka na zdravotní prevenci Margit Slimáková.
Tím však samotné onemocnění nezlehčuje a upozorňuje, že jsou mezi námi tací, kteří zacházejí do krajností. "Úplně všechno jde dělat špatně. I ty nejvznešenější věci," dodává. Navíc je stravování o velmi subjektivních pocitech a každý spatřuje extrém jinde. "Často slýchám: Vy nechcete, abychom dávali ve škole dětem sladkosti za odměnu? To je už přehnané. Dokonce jsem v jednom zdravotnickém zařízení požadovala, aby nebyly na stolech cukřenky. Označili to za extrém," uvádí příklady Slimáková.
Podobnému nálepkování musí podle specialistky na zdravotní výživu čelit také matky, které se rozhodnou pro alternativnější cestu. "Je to velmi podobné jako pojem ´biomatka´, tedy vysmívání se maminkám, které chtějí dlouho kojit, mají otázky ohledně očkování nebo používají látkové pleny," vysvětluje. Dodává, že dlouhé roky ve společnosti platilo, že je lékař bůh a ostatní ho musí poslouchat. "Nesetkala jsem se s tím, že by někdo, kdo se zajímal o zdravé jídlo a jedl zdravě, onemocněl ortorexií. Mnohem horší bylo, když v dobách minulých drželi lidé hloupé diety a počítali kalorie," uzavírá Slimáková.
_480x270.jpg)
