S mobilem trávíme intimní čas. Závislost nám ničí vztahy, říká odborník

Mezi nejčastější novoroční předsevzetí patří touha zhubnout nebo přestat kouřit. S příchodem digitálních technologií však stále častěji travíme čas na sociálních sítích a z pouhé zábavy se stává závislost. Podle odborníka na digitální závislosti Matěje Krejčího bychom ji měli postupně nahrazovat oblíbenou činností. Striktní zákazy naopak nefungují.  
 
Jak správně nastavit předsevzetí ohledně doby strávené na telefonu?
Ve většině případů není problém telefon, ale spíše naše chování, které se schovává za displejem. Je důležité si uvědomit, jak funguje náš mozek. Ten na zákazy neslyší. Naopak když si něco zakážeme, dostaneme na to daleko větší chuť. Musíme to tedy nahradit. Novoroční předsevzetí považuji za přínosnou sebereflexi, ke které na konci roku dochází.

Je to jeden z mála dní, kdy si člověk říká, že by chtěl něco změnit nebo se něco naučit. Měli bychom se k tomu však postavit tak, aby nám předsevzetí pomáhalo, a ne škodilo. Když chci například hrát počítačovou hru, mohu ji postupně nahrazovat knížkou. Řeknu si, že přečtu čtyři stránky a potom mohu hrát hru nebo jít na facebook. Pokud chcete změnu, doporučoval bych tedy začít malým krůčkem, například nastavit si News feed eradicator for Facebook.
 
Takže formou odměňování?
Přesně tak. Je však důležité vytvořit si k dané činnosti příjemnou emoci. Následně bychom měli sledovat, kdy nás daná činnost nejvíce baví, a v tu chvíli přestat. To má zásadní vliv na to, zda se k ní později vrátíme. Máme tendenci si dávat velké cíle, vyčerpáme se a nechce se nám k jejich dosahování vracet.

U digitálních technologií je důležité si vůbec uvědomit, že máme problém. Na základě toho získáme negativní emoci a začneme mít touhu s tím něco udělat. Pokud zjistíme, že trávíme na sociálních sítích třeba tři hodiny denně, můžeme se to pokusit snížit na dvě. Ušetřenou hodinu lze věnovat učení cizímu jazyku zábavnou formou nebo čemukoli, na co během dne nebyl čas.
 
Oblíbené jsou aplikace, které upozorňují, kolik času jakou činností v mobilu trávíme. Fungují však skutečně?
Nad aplikacemi je důležité hlavně přemýšlet. Lidé si stáhnou měřicí aplikace na aktivitu na mobilu, ale nevědí, proč by je měli sledovat ani co konkrétně sledovat. Někteří to vůbec neřeší a ani nevědí, kolik času na sociálních sítích tráví. Potom je další skupina lidí, která sice měřicí aplikaci nainstalovanou má, ale nesleduje ji. Ukazuje se však, že většina uživatelů má zkreslený pojem o čase stráveném na internetu. Čas na něm běží pocitově rychleji než třeba u četby nebo meditace. Je dobré sledovat nejenom čas, který trávíme na sociálních sítích, ale třeba i to, kolikrát telefon jenom otevřeme, což ony aplikace také ukazují. Můžeme s překvapením zjistit, že ho otevíráme až stopadesátkrát za den. To je asi každých jedenáct minut. Nad tím už se většina pozastaví a řekne si, že by bylo fajn pokusit se to omezit.
 
Každé ráno po probuzení jako první zkontroluji sociální sítě a konverzace. Totéž dělám i večer před usnutím. Je to už závislost?
Jde spíše o nadužívání digitálních technologií. Ale může to značit i to, že máte větší problém, než si myslíte. Nejlépe se to pozná právě ráno: člověk vypne budík a hned se podívá na sociální sítě a kontroluje, kdo, kde, s kým a o co přišel během spánku. Nejčastěji se to děje z důvodu strachu či touhy. Dalším indikátorem nadužívání může být situace, která se děje v případě nějaké hezké události.

Dalším znakem nadužívání je třeba i situace, kdy nás jako první napadne, že něco, co se nám líbí, musíme vyfotit nebo natočit a dát na sociální sítě, místo abychom se zastavili a užili si tu chvíli a fotku pořídili spíše pro sebe na památku. Mnoha lidem se i následně stává, že pokud daný moment nestihnou zachytit, pociťují zklamání a daná situace pro ně ztrácí hodnotu. Zažívají pocit, že zážitek je méněcenný. Mezi další projevy patří, když kontrolujeme e-mail hodinu před spaním nebo trávíme příliš času s telefonem na toaletě.
 
A večer?
Před spaním narušují sociální sítě vztahy v domácnosti nebo spánek. Dokonce se objevuje novinka, takzvané mikropodvody nebo mikronevěry. Projevuje se to tak, že člověk tráví s telefonem více intimního času než s partnerem. Partner vše vidí a po čase může nabýt dojmu, že si s někým před spaním píšete, neví s kým a má z toho divný pocit. Mnoho lidí dnes žije dva životy, jeden online a jeden reálný. Proto často dochází k flirtování online. Nemusí to ani nic znamenat, dotyční si pouze mohou dokazovat, že jsou žádaní.

Před spaním lidé také mívají potřebu ještě nahltat poslední zprávy, novinky nebo drby, a jelikož většina z toho je v tónu vyvolání strachu, vzteku nebo touhy, potom se jim hůře spí nebo mají horší sny. A když nemohou spát, sáhnou do telefonu. A takhle pořád dokola.
 
Je omezování času stráveného s technologiemi pouze otázka pevné vůle a disciplíny jako u jiných zlozvyků? Nebo jde o vážnější závislost?
Musíme si uvědomit, že za technologickými aplikacemi jsou tisíce lidí, kteří každý den přemýšlejí, jak podlomit naši sebedůvěru a sebekontrolu. Na druhou stranu to znamená, že máme možnost volby rozhodování. Ve své knížce DigiDetox: Jak na digitální minimalismus hodně mluvím o tom, jak si to člověk může nastavit. Aplikace často útočí na naše nejjednodušší smysly, a proto se s tím musíme naučit pracovat. Nejdříve to vypadá jako skvělá zábava, ale po čase člověk zjistí, že je v koloběhu zvláštních pocitů, názorů - a neví, jak z toho ven.
 
Často jsme také v zajetí konverzací a neustálého si vyměňování zpráv. Jak nepodlehnout tlaku a neodpovídat okamžitě?
E-maily, messengery a podobné služby nám měly pomáhat, ale zjistili jsme, že nás spíše zasypávají čím dál více informacemi, a my jsme si prohloubili tzv. FOMO, tedy fear of missing out (strach ze zmeškání). Bojíme se, že když nebudeme v kontaktu, o něco přijdeme, třeba o nějakou zajímavou událost nebo informaci. Můžeme mít také strach, že pokud neodpovíme, budou nás mít ostatní míň rádi a budou se zlobit. Chceme být součástí nějaké skupiny a dnešní doba si vyžaduje být k dispozici, i když nám to ničí pozornost nebo spokojenost. Protože máme mobily neustále při sobě, zvyšuje se tlak na okamžitou odpověď. Pokud si vyjasníme priority a správně si vše nastavíme, můžeme zjistit, že ostatní velmi rádi počkají, protože budou mít naši plnou pozornost.
 
Já například nemám messenger a facebook v mobilu, pouze v notebooku. Znamená to, že ho nemám k dispozici ve veřejné dopravě, v posteli a nutí mě to dělat jiné činnosti. Můj strach se snižuje, protože nepřicházím o kontakt, ale zároveň když jdu pak na notebook a podívám se na facebook, zjistím, že tam mám větší počet zpráv, což mi udělá větší radost, než kdyby chodily postupně během dne.