Já a převlékač kabátu? Nesmysl, odmítá Jaromír Soukup

Hned v úvodu mi dovolte poděkovat za všechny reakce na včerejší komentář. Už dlouho nám na Barrandově nezvonil telefon tolik, jako včera. Napsali jste stovky e-mailů. A plné reakcí jsou i mé profily na sociálních sítích.

To, že jsem se včera kriticky postavil k vládě Andreje Babiše a její pasivitě v oblasti podpory ekonomiky řadu z vás nepotěšilo. Čekal jsem to. Na druhou stranu jsem ale rád i za množství pozitivních reakcí od lidí, kteří pochopili, kam mířím. A že mým cílem není svrhnout vládu, ale naopak ji motivovat k výsledkům, za které by se neměla stydět.

Hodně často jsem si od vás vyslechl a přečetl, že jsem převlékl kabát. Že jsem z příznivce Andreje Babiše najednou jeho zarytým odpůrcem. A to ani nebudu vypočítávat, kdo všechno mě podle některých lidí platí, že jsem najednou tak kritický. Jenomže stále platí to samé: živí mě moje podnikání. A v mých názorech nehledejte žádnou politiku. Já totiž narozdíl od řady jiných nepatřím nikomu a říkám to, co si opravdu myslím. 

Ostatně, vzpomínám si co všechno jsem si vyslechl po té, co jsme ukončili pořad Týden s prezidentem. To jsem podle řady lidí, prý zase z ničeho nic přešel do tábora odpůrců Miloše Zemana. Jenomže pak jsem se ho zastal v době, kdy ho ostatní kritizovali. A teď nedávno jsem ho zase krizoval za to, že v době všeobecného strachu z nákazy koronaviru mlčí. A stejné je to i s jinými politiky. Neváhám pochválit premiéra Andreje Babiše v momentě, kdy udělá něco dobře. Ale v situaci, kdy prostě podcení zdravotní opatření nebo vláda nekoná dost rychle, tak na to musím upozornit. A ještě jeden příklad mi dovolte. Pro některé příznivce Tomia Okamuru jsem se stal jejich nepřítelem. A to jen proto, že jsem s ním v Duelu Jaromíra Soukupa nesouhlasil například v tom, jak řešit problematiku vysokých nájmů.

Kde je ale pravda? Jasně a stručně: nejsem ničí přítel, ani ničí nepřítel. K politikům přistupuji férově. Udělají něco pozitivního? Pochválím je. S něčím nesouhlasím? Tak pak si nesouhlas nenechám pro sebe. To je ale podle mě přístup, který by měl volit každý zodpovědný občan: nenechávat se opít rohlíkem, nebýt spokojený jen se sliby, ale také řešit, co konkrétně se splnilo. 

Uveďme si příklad: v polovině března vláda Andreje Babiše zaváděla první omezující opatření. Jako demokratovi se mi extrémně nelíbí jakákoli omezení osobních svobod ze strany státu. Ale v tu chvíli jsem věděl, že je to potřeba. Že omezující opatření ze strany vlády mají smysl. A tak jsem snad v každém ze svých pořadů říkal: buďme solidární a zodpovědní. A dodržujme nařízení vlády. Děláme to pro sebe, děláme to pro druhé. 

Co jsem tehdy byl? Fanoušek Andreje Babiše? Kdepak! Jen zodpovědný občan, co v krizi věří vládě a snaží se chovat, jak nejlépe to jde.

A teď změna. Včera jsem vládě vytkl, že nedělá dost pro podporu skomírající ekonomiky. Doslova jsem uvedl: "Nikdy nemáte slibovat věci, které nemůžete splnit. A je třeba říci, že politici se tohoto základního pravidla nedrží. Členové vlády se již několik týdnů předhánějí ve slibech a v tom, kdo co udělá pro lidi i podnikatele. Ale zatím platí spíše ono české přísloví - sliby se slibují, blázni se radují.”

A vážené divačky a diváci, já si za tím stojím. To je můj názor, který jsem si vytvořil na základě skutečnosti, faktů. A faktem je, že už několik týdnů vládní politiky poslouchám na tiskových konferencích nebo ve svých pořadech. Stále slyším, jak je v plánu to či ono. A že vláda nenechá české podniky, českou ekonomiku na pospas koronaviru. Je poslední den v měsíci. A podniky dodnes neví, kde a jak mají o podporu žádat. A to je špatně. Vláda prostě zaspala a naše ekonomika padá. A v tomto případě neplatí, že kdo nic nedělá, nic nezkazí. Každý den, kdy ekonomiku stát nepodpoří, je černým dnem pro Českou republiku. Já tímto vyzývám vládu České republiky, aby začala konat. Správné kroky podpořím. Nad nicneděláním a likvidací české ekonomiky ale oči zavírat nebudu.