Hned v úvodu vám umožním tak trochu nakouknout do pozadí těchto komentářů. Minimálně do toho, jak si poslední dobou vybírám témata pro jednotlivé texty. Ne ne, žádné byznysové zájmy, ani politikaření v tom nehledejte. Je to mnohem jednodušší.
Vždycky si něco přečtu, a když mi to přijde jako exemplární příklad nespravedlnosti nebo příklad arogance ze strany silnějšího, okamžitě mě popadne potřeba se k tomu vyjádřit a těch lidí se zastat. A nejinak tomu bude i dnes.
Ale nejprve kontext. Čísla nakažených novým typem koronaviru den ode dne klesají. A to jenom u nás, ale v celé Evropě. A zdá se, že i teplé počasí šíření viru nijak nepomáhá. Ano, na tento vývoj jsme všichni čekali. Striktní opatření se začínají rozvolňovat, postupně se nám otevírají obchody a naše oblíbené podniky. A lidé začínají být optimističtí. A já to všechno chápu. Taky mě to těší.
Zároveň bych chtěl ale všechny ty, kteří si myslí, že se náš život co nevidět vrátí do normálních kolejí, varovat. Dopady na náš každodenní život teprve přijdou. A je potřeba si přiznat, že nebudou pozitivní. Naše ekonomika je postižená a bez pomoci od státu se z toho sama nedostane. Vždyť první reálný dopad jsme si mohli dneska přečíst v novinách. Vyhlášený filmový festival v Karlových Varech, který se za ta léta stal symbolem filmového umění, se kvůli pandemii koronaviru odkládá na příští rok. Zrušení festivalu organizátoři odůvodnili nevyzpytatelnou situací, kvůli níž je těžké předvídat vývoj v nařízeních vlády ohledně konání kulturních akcí. A já bych rád dodal, že takových symbolů padne letos mnohem víc. A spousta z nich bude mít podobné zdůvodnění - nevyzpytatelné chování vlády.
A nyní podle mého přichází ten pravý čas, kdy je třeba znovu připomenout jednu hezkou českou vlastnost. Já ji říkám "okolnostem navzdory". Jako národ jsme totiž nepřekonatelní. I když nám kdekdo hází klacky pod nohy, tak my si vždy umíme najít cestu. A i když nám okolnosti nepřejí, tak my vždy najdeme nějaké to dobré řešení. Tak jako jsme to předvedli, když jsme všichni šili roušky jako o život. A právě tuto vlastnost musíme nyní znova aktivovat. Protože my se prostě musíme smířit s tím, že nový koronavirus tady prostě bude s námi. Co smířit! My musíme začít zase normálně žít viru navzdory.
Jen tak totiž můžeme zabránit ekonomickým dopadům, které by se pak dotkly nás všech. A to opravdu není žádná teoretická debata. Vím o spoustě zemí, kde si také lidé vůbec neuměli představit, že se jim tam zhroutí trh s byty. A jak pak byli šokováni. Jakou máte jistotu, že se to nestane i tady? A já nechci být u toho, kdy tu klesne třeba hodnota nemovitostí o 40 nebo dokonce o 60 procent. Jen si to představte na příkladu mladých lidí, kteří si s pomocí rodičů a hypotéky koupili byt třeba za 4,5 milionu. A po pádu cen pak ten jejich - stále stejný - byt bude mít poloviční hodnotu. Ovšem oni budou platit splátky dál jako před pádem cen.
Takže já bych vás chtěl upozornit, že hra politiků na to, že dnes se rozhoduje mezi ekonomickou prosperitou a zdravím, je - slovy jednoho z našich prezidentů - zcela falešná. Nového koronaviru se prostě nezbavíme. Ale můžeme ho porazit - a to tak, že se s ním naučíme žít.
