Jaromír Soukup: Už se nemáme dobře. A bude ještě hůř

Mám pocit, že ho někteří lidé, především z řad politiků, nechtějí slyšet, nebo že se ho bojí přiznat. Přitom čím dříve si to všichni uvědomíme, tím dříve můžeme proti tomu bojovat.

A předem se omlouvám všem, kterým dnešním dílem vezmu iluze, ale říct to musím… Není v našich možnostech biologickou sílu koronaviru porazit. Nemáme pro to prostředky, kapacity, finance, a podle mého ani právo. A to říkám z toho ohledu, že kdybychom se o to chtěli jenom pokusit, museli bychom totálně zastavit chod státu. Vše by bylo zavřené. Lidé by museli pobývat jenom doma. A tohle absolutní vakuum by znamenalo by spoustu lidí konečnou. A to je, jak všichni víme, zcela nereálné.

Takže jedinou naši možností je se s virem naučit žít a tak nějak spolu koexistovat. To ostatně připouští nyní už i naše vláda, když postupně rozvolňuje ony karanténní opatření, které zavedla v průběhu posledního měsíce. A to i přesto, že objektivně k tomu není žádný racionální důvod. Situace je totiž stejná jako v polovině března. Nový koronavirus je zde totiž stále, nakažených máme čím dál víc a léky nebo vakcínu proti tomu je stále v nedohlednu. Ale jeden rozdíl tu je. Prvotní šok nahrazuje vystřízlivění a logicky nyní zjišťujeme, že jsme v panice udělali některé kroky, které byly, řekněme nedomyšlené. Třeba absolutní zavření hranic, kdy z Čech nemohli odjet ani turisté nebo cizinci, kteří zde pracují. A tím jsme se podle mého zcela s přehledem zapsali na škále restrikcí jako největší diktátoři. A jsem proti tomu, aby nám tu politici říkali, že nám celý svět závidí naše opatření. Že jsme příkladem pro všechny. Protože to jednoduše není pravda.  

Část opozice o naší vládě s jistou dávkou pohrdání říká, že je to první kabinet v historii Česka, který je řízený marketingovými mágy a ne politickým přesvědčením. A vy víte, že já jsem vždy vládu před tímto nařčením bránil. Už proto, že nevidím nic špatného na tom, že se politici snaží splnit přání svých voličů. Nicméně dění v posledních dnech mě trochu nalomilo, protože v době krize bych očekával, že vláda koná s rozmyslem. 

Jenomže jak si máte vysvětlit, že ministři s vážnou tváří připustí, že by v létě mohla otevřít hranice do některých zemí. A opravdu jen náhodou jsou jako první vybrané dva státy, které patří mezi nejoblíbenější turistické cíle - totiž Chorvatsko a Slovensko. Napadlo vás třeba, jak se do toho Chorvatska dostanete, kdy budou zavřené hranice s Rakouskem? Nebo víte někdo, proč to není náš nejdůležitější obchodní partner Německo? A pak je tu třeba ten jejich geniální nápad s otevřením zahrádek u restaurací, aniž by jim došlo, že lidé budou muset asi také na toalety, které však mají zůstat zavřené. A takových případů, kdy vláda v poslední době konala, v lepším případě jen zmateně, je spousta. Třeba obchody. Dodnes se podle mého nikomu nepodařilo rozluštit, podle jakého klíče to probíhá. 

Takže závěrem mám tady pro pana premiéra Andreje Babiše jeden malý vzkaz. Nesouhlasím s tím, že se máme dobře. Nemáme se dobře. A pokud se svými ministerskými kolegy nezačnete rychle jednat, tak se ještě hodně dlouho mít dobře nebudeme. A v takovém případě je možná načase změnit si ikonické heslo svého hnutí z "ANO, bude líp” na  "ANO, bude hůř…” A věřte mi, že tohle si já opravdu nepřeji. A myslím si, že si zasloužíme daleko víc.