Jde do tuhého. Už nemohu být optimistický, říká Jaromír Soukup

Bohužel tentokrát nebudu tolik uklidňující a optimistický, jak jste na mě ohledně koronaviru zvyklí. Důvodem je jeden fakt - obrovský nárůst nakažených v Česku. A musím přiznat, že i mě, věčného optimistu a střízlivívého realistu, to trochu vyděsilo.

Poslední data, kdy za jediný den přibývají stovky nakažených, nejsou vůbec optimistická čísla. A rád bych tady naplacato a zcela upřímně řekl, že pokud se vývoj potvrdí i v další dny a o především o víkendu, tak nás rozhodně nečekají dobré časy. A já budu v tomto směru konkrétní. Je docela možné, že školy už se v letošním školním či akademickém roce neotevřou. Je možné, že restaurace a hospody zůstanou zavřené ještě po několik měsíců. To samé platí pro divadla a sportoviště a na ně navázané kulturní a sportovní akce, které zůstanou zakázány. A v neposlední řadě je dost dobře možné, že již brzy přestanou stačit i kapacity zdravotnických zařízení. A my se budeme muset připravit i na možný kolaps zdravotnictví, kdy naši lékaři budou čelit stejným životním dilematům, jako jejich kolegové v Itálii či Španělku, komu ještě můžou pomoci a komu už ne.

A já bych se v tomto směru opravdu strašně rád mýlil, ale čísla zatím hovoří takto. A navíc tady hrozí další velké nebezpečí, které se už projevilo v domovu pro seniory v pražské Michli či v Thomayerově nemocnici, kde se nakazilo nejméně 13 seniorů na oddělení následné péče a to přímo z řad zdravotního personálu. A na vině je především jedna věc. Fakt, že tito nakažení nebyli nijak izolování, takže mohlo dojít, a také došlo, k nekontrolovanému šíření nákazy prostřednictvím zdravotního personálu. A přesně tento scénář způsobil onu katastrofu v Itálii a ve Španělsku. A já bych chtěl před podobnou katastrofou varovat všechny léčebny dlouhodobě nemocných a domovy pro seniory.

Ale i přes to všechno, co jsem tady řekl, bych vás chtěl na závěr poprosit: buďme stateční! Opatření vlády mají smysl - bez nich by totiž byla současná situace byla ještě mnohem horší.