Krutovládce, rasista, homofob. Bývalý zimbabwský prezident Robert Mugabe, jenž nedávno zemřel ve věku 95 let, bývá označován za prototyp novodobého afrického diktátora. V zemi dnes vládne jeho někdejší pravá ruka Emmerson Mnangagwa. Je jedním z mnoha autokratů, kteří jsou v afrických zemích stále u moci.
"Bělochy střílet a jejich zdechliny předhodit supům. Homosexuály vykastrovat nebo rovnou setnout, jsou to horší nestvůry než psi a prasata." Robert Mugabe neměl slitování. Odhaduje se, že v osmdesátých letech pozabíjel na dvacet tisíc svých odpůrců, které mnohdy nechával upálit zaživa. Zanícený marxista vládl Zimbabwe pevnou rukou 37 let, než ho předloni generálská junta přinutila odstoupit z funkce prezidenta.
Zanechal po sobě spálenou zem. Stát, kterému se dříve přezdívalo "obilnice Afriky", přivedl na pokraj kolapsu, když na přelomu tisíciletí vyvlastnil bělošské farmáře. Jejich majetek prezident rozdal svým stoupencům, většinou veteránům z války za nezávislost, kteří o zemědělství neměli ani potuchy. V roce 2010 nezaměstnanost v Zimbabwe dosáhla 96 procent a hyperinflace dokonce 14 milionů procent. Zatímco obyvatelé jeho země třeli bídu s nouzí, Mugabe si užíval luxusu. Své narozeniny slavil vždy ve velkém stylu. Opulentních slavností se účastnilo často až dvacet tisíc hostů, kteří si pochutnávali na buvolím, sloním a lvím mase.
Nástup Krokodýla
Bývalého učitele z kmene Zuzuru západní mocnosti roky obviňovaly z porušování lidských práv. Podle Desmonda Tutua, jihoafrického biskupa a nositele Nobelovy ceny za mír, se Mugabe stal "vzorovým typem afrického diktátora". Přestože autokrat přezdívaný "soudruh Bob" vedl zemi nezadržitelně k zániku, vyhrál v ní postupně patery prezidentské volby (mezi lety 1990 až 2013). Jeho příznivci ho zbožně uctívali, neboť v něm viděli hrdinu boje za nezávislost proti nenáviděným britským kolonizátorům.
Do ústraní se stáhl až poté, co se dostal do sporu se svým tehdejším viceprezidentem Emmersonem Mnangagwou. Toho Mugabe obvinil ze zrady a zbavil funkce, do níž dosadil svou rozhazovačnou ženu Grace, což vyvolalo v zemi v listopadu 2017 armádní převrat. Mnangagwa novou viceprezidentku nařkl, že se ho pokoušela zabít otrávenou zmrzlinou, a generálové nechali prezidenta s manželkou zavřít do domácího vězení. Nakonec byli propuštěni. Mugabe zemřel letos 6. září v nemocnici v Singapuru, kde se dlouhodobě léčil.
Mnangagwa svého bývalého šéfa nahradil v čele země v listopadu 2017 poté, co vyhrál prezidentské volby. "Toto je nový začátek. Spojme se v míru, jednotě a lásce a vybudujme společně nové Zimbabwe pro všechny!" vyzýval své spoluobčany po volebním vítězství. Jeho prohlášení vyznívalo poněkud nevěrohodně. Nový prezident má totiž podobně jako Mugabe pověst mocichtivého tyrana, který má na rukou spoustu krve. Muž s přezdívkou Krokodýl je obviňován z tvrdých zákroků proti lidu kmene Ndebele v osmdesátých letech minulého století, při nichž zemřely tisíce osob. Většina z nich byla zastřelena při veřejných popravách, přičemž si často nejprve musely vykopat vlastní hrob před zraky svých rodin a sousedů.
Autokratičtí dinosauři
O demokratickém zřízení se dnes dá hovořit sotva v deseti ze čtyřiapadesáti afrických států. Podle americká nevládní organizace Freedom House jde například o Senegal, Ghanu, Tunisko, Jižní Afriku a Namibii. Ve zbytku států jsou u moci buď diktátoři, nebo autokratické režimy, které zaručují obyvatelům velmi omezené politické a občanské svobody. V řadě zemí se tyrani drží u moci už desítky let.
Nejdéle sloužícím autokratem na africkém kontinentě je Teodoro Obiang Nguema Mbasogo, který zastává funkci prezidenta Rovníkové Guinei od roku 1979, kdy pučem svrhl svého strýce Francisca Macíase Nguemu. Nejdéle vládnoucí hlava státu na světě tam v prezidentských volbách získává standardně téměř sto procent hlasů a disponuje obrovským majetkem, který ovšem pravděpodobně z velké části pochází z obchodu s drogami.
Většina dalších afrických diktátorů dnes také alespoň naoko vyhlašuje volby, aby dodali své vládě punc legitimity. V Kamerunu panuje již šestatřicet let další diktátorský dinosaurus Paul Biya, který předtím navíc vykonával sedm let funkci premiéra. Od začátku vládl autoritářsky, v roce 1991 však byl po masivních protestech přinucen vypsat svobodné volby. Přestože je prohrál, znovu se prodral k moci a další volby už opozice raději bojkotovala. V Ugandě vládne třiatřicet let Yoweri Museveni. Ten sice v roce 2001 oznámil, že již kandidovat nebude, po pěti letech si to však rozmyslel a v úřadě je dodnes. Na rozdíl od nich se Isaias Afewerki, prezident Eritree, neobtěžuje nic předstírat - opozici zakázal a volby nevyhlašuje. Amnesty International odhaduje, že dnes drží ve vězení nejméně deset tisíc svých politických odpůrců.
Z bláta do louže
Když už se podaří sesadit nějakého afrického diktátora, obvykle ho záhy nahradí jiný autokratický vůdce. V roce 2011 v rámci takzvaného arabského jara masové protesty obyvatel přinutily rezignovat "novodobého egyptského faraona" Husního Mubaraka.
O rok později se v zemi konaly svobodné volby, které však vyhrál další autokrat Muhammad Mursí. Toho následně smetl puč vedený současným prezidentem Abdalem Fattáhem Sísím, jenž v Egyptě nastolil tvrdý režim podobný tomu za Mubarakových časů.
V Súdánu letos v dubnu padl režim Umara al-Bašíra, který vládl své zemi tvrdou rukou třicet let. Byl jedinou úřadující hlavou státu, již Mezinárodní trestní soud obvinil z genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů. Bašír podal demisi po masových protestech lidu a moc prozatím převzala nejvyšší rada ozbrojených sil. V Alžírsku prakticky ve stejnou dobu skončila vláda Abdelazíze Butefliky. Ten letos oznámil, že bude znovu kandidovat na prezidenta, přestože utrpěl v roce 2013 mozkovou příhodu a na veřejnosti se od té doby prakticky neobjevoval. Po rozsáhlých protestech svou kandidaturu stáhnul a posléze na nátlak armády i veřejnosti z funkce odstoupil. Dočasným prezidentem se však stal jeho někdejší blízký spolupracovník Abdelkader Bensalah.