Poslední zástupci mamuta srstnatého žili na Zemi před čtyřmi tisíci lety na vzdáleném ostrově v Severním ledovém oceánu. Tahle informace je pro vědce důležitá, neboť díky ní mohou potenciálně zachránit současné žijící druhy před podobným osudem. Zprávu přinesl server CNN.
Podle studie v časopise Quaternary Science Reviews se mamut srstnatý vyhýbal environmentálním faktorům, které vedly k zániku všech ostatních mamutů.
Ti svého času obsadili celou severní polokouli. Vlivem poslední doby ledové a následného globálního oteplování před 15 tisíci lety, jež zapříčinilo stoupající hladinu moře, se však jednotlivé populace od sebe izolovaly. Výsledkem nakonec bylo, že některé populační skupiny žily až o 10 tisíc let déle než jiné.
Tomu, proč někteří přežili mnohem déle, se věnovali vědci z Finska, Ruska a Německa, kteří studovali mamutí kosti, kly a zuby nalezené v Kanadě, na Aljašce, na Sibiři a ostrově Wrangel v Severním ledovém oceánu.
Právě na ostrově Wrangel populace mamuta srstnatého vzkvétala, zatímco ostatní zástupci tohoto druhu na jiných místech kvůli nepříznivým změnám klimatu a ztráty přirozeného prostředí postupně vymizeli. Jedním z důvodů je například to, že mamuti na Sibiři se spoléhali na tukové rezervy, aby přežili krutou zimu. To mamuti na Wrangelu tolik energie nespotřebovávali, neboť žili v prostředí s přijatelnějšími podmínkami.
Izolace od ostatních jim tedy ze začátku nejspíš pomohla, protože na ostrově zprvu nebyly tak těžké životní podmínky. I je však nakonec změna životního prostředí negativně zasáhla. V nalezených vzorcích se našlo zvýšené množství síry v jejich kostech. To svědčí o tom, že na Wrangelu došlo ke zvětrání skalního podloží, což způsobilo uvolnění škodlivých minerálů, jež znečistily jejich vodní zásoby.
Extrémní povětrnostní podmínky pak jejich zhoršujícímu zdravotnímu stavu ještě více přitížily. Kombinace deště a sněhu vytvořila v půdě tlustou vrstvu ledu, takže mamuti přišli o přísun potravy a nakonec vyhladověli.
Určitou roli mohl sehrát rovněž člověk. Jen pár stovek let po jejich vyhynutí zaznamenali vědci na ostrově první známky lidského života. Žádné důkazy o lovu mamutů se však nenašly, a tak je lidský podíl na vyhynutí mamutů spíše nepravděpodobný.
Studie a její zjištění o konečném osudu mamutů z Wrangelu je pro vědce klíčová. Může jim totiž pomoci k návodu, jak zachránit současné ohrožené zvířecí druhy. Jejich zjištění poukazují na to, jak jsou zejména malé populace velkých savců ohroženy existenčním zánikem v důsledku extrémních vlivů na životní prostředí. Podle serveru Science Daily je důležité ohroženým druhům pomoci tím, že budeme dohlížet na to, aby se jednotlivé populace od sebe neizolovaly.
