Občanská válka v Nikaragui se během 80. let minulého století stala jedním z "horkých míst" studené války mezi Sovětským svazem a USA. V konfliktu, jehož konec nová prezidentka Violeta Chamorrová oznámila 9. června 1990, proti sobě stáli vládní levicoví sandinisté podporovaní Moskvou a pravicové jednotky contras, za jejichž vyzbrojováním stál Washington. Více než deset let trvající konflikt si ve středoamerické zemi vyžádal desítky tisíc životů.
Partyzánský boj contras za svržení vlády se rozhořel poté, co se v červenci 1979 dostali v zemi k moci příslušníci Sandinovské fronty národního osvobození (FSLN). Ti, rovněž guerilovou válkou, tehdy svrhli více než čtyřicetiletou diktaturu klanu Somozů a začali v zemi po vzoru Kuby "budovat socialismus". Zcela ovládli i armádu a policii a v roce 1982 vyhlásili výjimečný stav, díky němuž likvidovali až do roku 1986 své politické odpůrce.
Jediným relativním úspěchem sandinovské vlády bylo snížení analfabetismu na 12 procent, jinak se jim ale třeba nepodařilo ani zajistit soběstačnost v zásobování potravinami. Ekonomiku značně vyčerpávala občanská válka s contras, k nimž se připojila i část někdejších špiček protisomozovské opozice. Koncem 80. let tvořily výdaje na válku 55 procent rozpočtu a hospodářská krize silně oslabila pozice sandinistů, takže v roce 1989 už museli začít jednat s opozicí o příměří.
Výsledkem byla i dohoda o volbách, v nichž v únoru 1990 zvítězila opozice. V dubnu se pak stala hlavou státu Chamorrová, první zvolená prezidentka v historii Latinské Ameriky. Sandinovskému vůdci Danielu Ortegovi, který uniformu vyměnil za bílé a růžové košile, se ale v listopadu 2006 nakonec podařilo pod heslem "mír, usmíření a láska" vyhrát volby prezidenta. V čele země stojí muž, obviňovaný z volebních machinací a který má za viceprezidentku vlastní manželku, dodnes.
_480x270.jpg "Jak to dopadlo!?")
