Papež Jan Pavel II. během více než čtvrtstoletí pontifikátu ovlivňoval nejen katolickou církev. Pro věřící byl milujícím otcem, pro rodné Polsko za komunismu nehynoucí nadějí, svět znal papeže, který se narodil 18. května 1920 a zemřel v dubnu 2005 ve věku 84 let, i jako obhájce práv slabých a utiskovaných. Ostré kontroverze však vyvolávaly jeho silně konzervativní názory na homosexualitu, eutanazii, antikoncepci, potraty či boj proti nemoci AIDS.
O výjimečné historické roli Jana Pavla II. vypovídá hned několik skutečností. V říjnu 1978 se například stal po 455 letech prvním neitalským papežem, byl také nejdéle úřadující hlavou katolické církve 20. století a třetím nejdéle sloužícím papežem všech dob. Za svůj pontifikát vykonal celkem 104 zahraničních návštěv. Mimo jiné osmkrát poctil oficiální návštěvou své rodné Polsko, Československo a Českou republiku navštívil třikrát v 90. letech minulého století.
Zájem o prvního slovanského papeže neutichl ani po jeho smrti, například jeho pohřbu se zúčastnilo na 200 hlav států bez rozdílu vyznání i politické příslušnosti. V rekordním čase, už po 87 dnech od úmrtí, začal proces blahořečení (beatifikace), kterého se dočkal už v květnu 2011. Za svatého byl Jana Pavla II. prohlášen v dubnu 2014, církev mu přičítá dvě zázračná uzdravení: francouzské jeptišky trpící Parkinsonovou chorobou a ženy, která se vyléčila v den jeho beatifikace.
Teologii vystudoval ilegálně
Budoucí kněz a hlava katolické církve přišel na svět jako Karol Wojtyla ve Wadowicích nedaleko Krakova v rodině vojáka. Matka mu zemřela, když mu bylo osm let. Studia filozofické fakulty Jagellonské univerzity v Krakově musel přerušit a za druhé světové války se podílel na záchraně ohoržených Židů. V roce 1942 začal studovat ilegálně teologii a filozofii a univerzitu absolvoval teprve v roce 1946. V témže roce byl vysvěcen na kněze.
Jeho cesta do čela katolické církve začala v roce 1963, kdy se stal krakovským arcibiskupem, o čtyři roky později byl jmenován kardinálem. Celkově 264. papežem se stal v říjnu 1978 a zvolení muže, který měl zkušenosti s nacismem i komunismem, desítky milionů věřících v komunistických uvítaly zemích téměř jako zázrak. Již od počátku stavěl do čela zahraničněpolitické agendy otázku dodržování lidských práv, díky otevřenosti a srdečnosti si ihned získal obrovskou popularitu.
Jan Pavel II. například zakázal kolaborantská kněžská sdružení, včetně československého Pacem in terris, v prosinci 1989 přijal ve Vatikánu Michaila Gorbačova. A prolomil i další tabu: jako první papež veřejně uznal historickou diskriminaci židů křesťany, v dubnu 1986 se pomodlil společně s rabínem v hlavní římské synagoze. Během poutní cesty po Svaté zemi v roce 2000 vyjádřil politování nad holokaustem a antisemitismem a o rok později v Sýrii bezprecedentně navštívil mešitu.
Kritik rozvodů, homosexuality či antikoncepce
V roce 1999 také vyjádřil lítost nad "krutou smrtí" Jana Husa a poprosil jménem všech katolíků za odpuštění křivd spáchaných v dějinách českého národa na nekatolících. Na druhou stranu ale Jan Pavel II. proslul nekompromisními teologickými i politickými postoji, na kterých odmítal cokoli měnit. K hodnotám, které hlásal, patřila například jednota a nezrušitelnost manželství, kritiku zejména z řad liberálů pak vyvolávalo jeho odmítání homosexuality nebo antikoncepce.
Během 27 let v papežském křesle čelil Jan Pavel II. několika útokům. V květnu 1981 ho turecký terorista Mehmet Ali Agca zasáhl několika výstřely do břicha a do ramene. Papež přežil a útočníkovi odpustil, v červnu v červnu 2000 pak italský prezident Carlo Ciampi udělil Agcovi na papežovu žádost milost. Druhému vážnému pokusu o atentát unikl Jan Pavel II. v květnu 1982, kdy se jej pokusil ultrakonzervativní kněz napadnout bajonetem v portugalském poutním místě Fátima.
_480x270.jpg)
