V 17 letech zachránila Francii, o dva roky později ji Francie zradila. Johanka z Arku, údajně prostá venkovanka, se postavila do čela vojsk, přispěla ke korunovaci krále, a nakonec ji upálili jako kacířku. Příběh dívky zvané též Jana z Arku či Panna Orleánská patří k nejpopulárnějším v dějinách, během staletí jej zahalila řada tajemství a mýtů. Před sto lety, 16. května 1920, byla Johanka prohlášena za svatou.
Narodila se v roce 1412 do rodiny rolníka ve vesnici Domrémy na pomezí Champagne a Lotrinska do časů stoleté války. Tento v dějinách Evropy nejdelší válečný konflikt, který ve skutečnosti trval 116 let, v době jejího narození vrcholil.
Vleklé mocenské a územní spory Anglie s Francií zpustošily zemi i duše lidí - tato válka (byť s krátkými obdobími jakéhosi příměří) vstoupila do života několika generacím a významně ovlivnila jejich osudy.
Nicméně díky Johance z Arku a jejímu kultu došlo k zásadnímu zvratu, Francie ubránila svá území a na trůn dosadila svého krále. Její stěžejní úloha spočívá v tom, že se postavila do čela vojska, které osvobodilo obležené město Orleáns, což znamenalo průlom v boji, a navíc pomohla ke korunovaci následníku trůnu Karlovi VII., jehož nárok na trůn byl předchozím vývojem událostí zpochybněn.
Jak přesně se jí toho podařilo dosáhnout, nelze hodnověrně doložit. Každopádně dokázala vyburcovat široké lidové masy k boji proti okupantům. Pobožná dívka prý již od 13 let slýchala "hlasy", které připisovala svým oblíbeným svatým.
Nakonec se ale stala obětí vlastního úspěchu. Burgunďané, kteří drželi s Angličany, Johanku v bitvě u Compiegne zajali. Tehdy prý skočila z věže hradu Beaurevoir, kde ji věznili, a pád z pětadvacetimetrové výšky přežila, což její kult ještě posílilo.
Angličané zděšeni Johančinou popularitou ji proto od Burgunďanů koupili za deset tisíc liber a postavili ji jako kacířku před inkviziční soud. Panna orleánská byla ve svých devatenácti letech na náměstí v Rouenu upálena.
Karel VII., jemuž pomohla k trůnu, se jí nezastal (ač mohl), teprve několik let po její smrti prohlásil rozsudek za justiční omyl a Johanka byla plně rehabilitována a označena za mučednici.
Legenda
Johančin mýtus se pak oživil koncem 19. století, kdy Francie po vojenských porážkách hledala nějakou "ikonu" - Johanka se stala symbolem základů republiky. V roce 1909 byla blahořečena a o 11 let později ji papež Benedikt XV. prohlásil za svatou, protože potřeboval zlepšit vztahy Vatikánu s Paříží.
Její příběh byl a je inspirací pro nespočet uměleckých děl, stal se legendou. Známý je velkofilm Luka Bessona či němý snímek Carla Theodora Dreyera. V Praze se hrál také muzikál s Lucií Bílou či Bárou Basikovou, v obnoveném nastudování jej nyní uvádí pražské divadlo Kalich.
Johanka sama se stala patronkou Francie. Podobně jako u jiných kultovních postav se i u ní průběžně objevovalo a dosud objevuje mnoho různých spekulací.
Záhadu, jak se vesnické dívce jako ona podařilo dostat až k následníkovi trůnu a natolik si získat jeho důvěru, že ji postavil do čela svých vojsk, se pokouší vysvětlit jeden z mnoha mýtů. Podle něj prý byla Johanka levobočkem královny Isabelly a tím i sestrou budoucího krále. Podle některých vědců také nebyla žádnou pastýřkou, jezdila skvěle na koni a ovládala vybranou řeč královského dvora.
Dohady panují i kolem její smrti. Podle další z pověstí měla být místo Johanky upálena jakási starší žena s kápí na hlavě. Dívka se měla znovu objevit po pěti letech a poznat ji mělo několik lidí.
V roce 2007 francouzští vědci prokázali, že údajné pozůstatky jejich hrdinky jsou ve skutečnosti falzum sestavené z fragmentů egyptské mumie. "Ostatky" byly uchovávány na zámku v Chinonu na Loiře, kde se Johanka poprvé setkala s následníkem trůnu. Jednat se mělo o zbytky žebra a kůže smíšené s kousky dřeva a látky, který prý byly sebrány pod hranicí. Jako pozůstatky Johanky z Arku byly prezentovány v roce 1867. Legenda tvrdí, že popel světice byl vhozen do řeky Seiny a její srdce prý zůstalo jako zázrakem nedotčeno.
_480x270.jpg)
