Přesně před týdnem nařídil indický premiér Narendra Modi 21denní zákaz vycházení. Dodržovat sociální izolaci je však pro chudou část populace prakticky nesplnitelným úkolem. Oproti střední a bohaté vrstvě obyvatelstva se lidé bydlící ve slumech vzájemnému kontaktu s ostatními nevyhnou.
Indie, země s 1,3 miliardy obyvatel, zatím eviduje 1024 případů nákazy koronavirem. Doposud tam nákaze COVID-19 podlehlo 27 lidí. Aby se tak nemoc přestala šířit dál, přišel Modi s třítýdenní celonárodní karanténou. "Sociální distancování není jen pro nemocné, ale pro každou osobu včetně vás a vaší rodiny," sdělil minulé úterý premiér národu.
Ani tohle opatření ale v některých částech země příliš nepomůže. Finančně zaopatření a bohatí lidé si nějak poradí. Ve svých bytech a domovech se mohou bez problému na delší dobu "zabarikádovat", vycházet ven na zahradu nebo terasu a třeba i pracovat z domova. Zcela jiné situaci ale čelí zhruba 74 milionů lidí neboli jedna šestina městského obyvatelstva, jež bydlí ve slumech a nemá ani soukromé toalety. Sociální distancování je pro tyto lidi fyzicky i ekonomicky nemožné, uvádí server CNN.
"Cesty jsou tak úzké, že když se navzájem míjíme, tak se nevyhneme tomu, abychom se svými rameny vzájemně neotřeli. Všichni chodíme na stejnou společnou toaletu a jen poblíž mého malého domu žije dalších dvacet rodin. Prakticky všichni tady žijeme společně. Pokud jeden z nás onemocní, tak onemocníme všichni," konstatuje pro CNN 36letý Jeetender Mahender, sanitační pracovník ze severu Bombaje, který vychází ze své chatrče, jen když potřebuje na záchod.
Další problémem je rostoucí panika mezi lidmi. Ze strachu z nakažení koronavirem se tisíce migrujících pracovníků snaží autobusem (vytvářejí se obrovské fronty) nebo i pěšky uprchnout z města domů na venkov, aby se odřízli od masy. To ovšem vyvolává strach u venkovanů, kteří se bojí, že se nemoc rozšíří i tam.
Jeden záchod pro 1440 lidí
Kontaktu s ostatními se obyvatelé slumu nevyhnou už jen kvůli zásobě vody. Sia pracuje jako stavební dělnice ve městě Gurugram poblíž Nového Dillí. Každý den v pět ráno však musí vstát a ujít ze svého obydlí sto metrů k vodní nádrži, která je v jejím okolí jediným zdrojem vody. Žádné komunální sprchy nebo toalety v okolí nejsou. Stejně tak činí zhruba dalších 70 stavebních dělníků. Podle jedné studie například v Bombaji v obrovském slumu Dharavi připadá jeden záchod na 1440 obyvatel.
Další nevyhnutelný kontakt způsobuje nutnost chodit do práce. Podle dat Mezinárodní organizace práce si migrující pracovníci vydělají jen 138-449 indických rupií (asi 46-150 korun) za den. "Patří do neorganizovaného sektoru. Když nepřijdou do práce, nedostanou zaplaceno," říká ekonom Arun Kumar. A nechodit do práce si nemohou dovolit. Ani tak ale nemají k potřebným věcem přístup. "Dodavatelské řetězce byly uzavřeny. Nemají peníze na nákup nezbytných věcí. A na rozdíl od bohatých si nemohou dovolit zásoby. Nakupují denně, ale nyní jsou police prázdné," vysvětlil Kumar.
"Musím vyjít ven, abych si mohla koupit jídlo, a protože obchody s potravinami jsou otevřené jen od jedenácti do tří a silnice jsou poměrně úzké, tak jdu vždy v davu," potvrzuje bezvýchodnost situace 21letá učitelka Sonia Manikraová, která žije ve zmíněném slumu Dharavi. CNN poukazuje, že hustota zalidnění v této oblasti je až 30krát větší než v New Yorku. Na jednom čtverečním kilometru se tam pohybuje kolem 280 tisíc lidí.
_480x270.jpg "Jak to dopadlo!?")
