Česko, Polsko a Maďarsko odmítáním povinného přerozdělování uprchlíků nesplnily své povinnosti plynoucí z práva Evropské unie. K tomuto závěru dospěl Soudní dvůr Evropské unie.
Podle vrcholného orgánu unijní justice se trojice zemí nemohla dovolávat toho, že odmítáním migrantů chrání svou vnitřní bezpečnost. Soud odmítl i argument, že systém zavedený v roce 2015 byl údajně nefunkční.
Trio visegrádských zemí u soudu v Lucemburku zažalovala Evropská komise s cílem domoci se dodržování unijního práva. Právníci dotčených států však tvrdí, že verdikt nebude mít praktický význam, neboť přerozdělování uprchlíků podle povinných kvót již skončilo a rozsudek tedy nemůže zajistit nápravu.
Podle rozhodnutí soudu byl sice požadavek na ochranu bezpečnosti státu oprávněný, systém kvót jej však uspokojivě zohledňoval. Zemím nedával právo odmítnout program přerozdělování jako celek, ale mohly jako bezpečnostní riziko vyhodnotit přímo jednotlivé migranty.
Unijní státy jednorázový program zavedly - proti vůli některých členů EU z centrální a východní části bloku - v roce 2015 s cílem odlehčit Řecku a Itálii, kam v době vrcholící migrační vlny proudily desetitisíce žadatelů o azyl. Uvedená trojice se však nechtěla k systému připojit mimo jiné s tvrzením, že rozhodovat o záležitostech týkajících se vnitřní bezpečnosti států je výlučně v jejich kompetenci.
_480x270.jpg "Česká tajenka")
