Marichu čeká na konec karantény a zatím si sama tančí sevillanas ve svém velkém obývacím pokoji. "Jen trpělivost, jen trpělivost," opakuje si tato čtyřiasedmdesátiletá vdova žijící v Madridu, epicentru epidemie nemoci Covid-19 ve Španělsku. Píše to agentura AFP.
Maria Zabalová, jíž říkají Marichu, patří ke skupině veselých madridských důchodců, kteří jsou zvyklí setkávat se třikrát týdně za bazilikou v historickém centru metropole.
To však bylo ještě předtím, než byla 14. března vyhlášena všeobecná karanténa s cílem zastavit epidemii, která si v zemi už vyžádala přes 8000 obětí na životech a změnila životy všech.
Marichu jen pootevírá dveře, aby se na dostatečnou vzdálenost nechala vyfotografovat. "Vydržíme to," říká matka pěti dětí, babička pro 12 vnoučat. Dříve pracovala na výstavišti v Madrida, které nedávno armáda změnila na obrovskou polní nemocnici pro tisíce nakažených.
Kreativní využití balení od mléka
Jejím bytem se rozléhá veselá hudba, když si, připravena o hodiny tance v jednom z místních domovů důchodců, sama opakuje kroky folklorního tance sevillanas, který se tančí ve dvou nebo i ve větší skupině.
Když obchody, jejichž provoz není nutný, zavřely, přichází na řadu kreativita. Marichu tak balení od mléka plní zeminou a sází do nich semínka. A jestli se na zahrádku nedostane ani v květnu, bude mít připravené sazenice rajčat a okurek.
Také jednaosmdesátileté vdově Mercedes Aceitunové se stýská po její městské zahrádce a zatím pěstuje rostliny na balkoně.
Pochází z vesnice v Extremaduře na jihozápadě země a v osmnácti přišla do Madridu, aby tu, jak sama říká, tvrdě pracovala. Nejprve sloužila u majetné rodiny, pak si zařídila obchůdek se sušeným ovocem, kde prodávala svátky nesvátky po 40 let. "Díky tomu karanténu dobře snáším," soudí.
"Všichni do krytu"
Ve Španělsku se stárne pěkně, průměrná délka života tu je podle oficiální zprávy z loňského listopadu 83,3 roku a země je po Japonsku a Švýcarsku v délce života na třetím místě na světě.
Koronavirus však udeřil jako sériový vrah, především v domovech důchodců.
Mercedes nyní neopouští svůj byt ve třetím podlaží a pravidelně dezinfikuje prostor před domovními dveřmi a balkon javelskou vodou. Nákup jí přináší sousedka, která jí ho nechává přede dveřmi. Mercedes se jí odvděčuje omeletou z domácích brambor.
"Je to tak trochu jako 'všichni do krytu', bude bombardování, a virus je jako bomba," konstatuje jednašedesátiletá Pepa Peňová, jedna z nejmladších zahradnic skupiny. Je z nich nejustaranější od té doby, co na začátku karantény postihl její pětaosmdesátiletou matku infarkt.
"V nemocnici jí udělali testy na koronavirus a byly negativní. Řekla jsem si, že si ji musím vzít domů, protože tam by to mohla chytit," vysvětluje.
Informace z TV škodí mozku
Ministerstvo zdravotnictví dává 46 milionům Španělů podivuhodné rady: například "nezůstávejte v pyžamu". Těmito radami se nevědomky řídí pětašedesátiletá Doris Blasová, která žije sama a bez dětí.
Úhledná ve svém červeném svetříku se Doris vyhýbá informacím z televize, které podle ní "škodí mozku". "Když budeme trnout hrůzou nad všemi mrtvými, nic se tím nevyřeší," říká. Je věřící a raději se denně dívá na mši na internetu a modlí se.
Mluví o koronaviru jako o "svinstvu". "Ukazuje se, že nejsme tak silní a tak sebejistí, jak bychom si rádi mysleli," říká. Kamarádky zahradnice už plánují setkání, až se všechno uklidní, pěkně na sluníčku.
"Dáme si všechny pivečko na terase. Budeme mluvit o všem, co nás čeká, a obnovíme zahrádku, která nás drží pohromadě," říká Marichu.
