Špion, který dopadl "architekta holokaustu"

Navždy se na něj bude vzpomínat jako na velitele komanda, který unesl z Argentiny do Izraele Adolfa Eichmanna, jednoho z nejhledanějších nacistických zločinců.

Agent Mosadu Rafi Ejtan provedl stovky přísně tajných operací, které často nebyly "košer". Jedna z nich v osmdesátých letech vyvolala prudkou roztržku mezi Izraelem a Spojenými státy. Legendární špion zemřel 23. března ve věku 92 let.

Večer 11. května 1960 Ricardo Klement ukončil směnu ve fabrice Mercedes Benz v Buenos Aires, kde pracoval jako elektrikář, nasedl na autobus a odjel domů. Nikdo z jeho kolegů tehdy netušil, že ve skutečnosti jde o Adolfa Eichmanna, válečného zločince zodpovědného za smrt milionů lidí. Kousek od zastávky linky 203 u jeho bydliště na něj čekali agenti izraelské tajné služby Mosad, kteří ho měli unést a dostat před izraelský tribunál. Poblíž Garibaldiho ulice, kde bývalý nacistický pohlavár bydlel, zaparkovali dva automobily a s otevřenými kapotami předstírali poruchu motoru.

Eichmann ten večer přijel pozdějším spojem než obvykle. Agenti kvůli tomu chtěli nejprve akci odvolat, nakonec však setrvali na místě. Pět minut po osmé večer konečně Eichmann vystoupil na zastávce a vydal se směrem k domovu. Když míjel zaparkovaná vozidla, připojil se k němu jeden z únosců a oslovil ho jedinými španělskými slovy, která uměl: "Momentíček, pane," zavolal na něj. Vzápětí se na Eichmanna vrhl a povalil ho na zem. S pomocí ostatních pak zajatce naložili do auta, svázali mu ruce a nohy, ústa přelepili páskou a odvezli ho do připraveného úkrytu. "Architekt holocaustu" se přiznal ke své skutečné totožnosti ještě cestou v autě.

Konečné řešení pro Eichmanna

Bývalý vysoký důstojník jednotek SS později uvedl, že měl delší dobu podezření, že je sledován, avšak po patnácti letech na útěku byl příliš unaven na to, aby se pokusil znovu skrývat pod falešnou identitou někde jinde. Izraelské úřady dostaly informaci o místě jeho pobytu už v roce 1957 od německého židovského přistěhovalce Lothara Hermanna a jeho dcery Silvie Hermann, kterým se za války podařilo uprchnout z koncentračního tábora v Dachau. Izrael se nakonec rozhodl provést únos až o tři roky později. Jelikož Argentina odmítala vydávat nacistické válečné zločince, Isser Harel, tehdejší šéf Mosadu, vydal rozkaz, aby ho agenti dostali do Izraele "jakýmkoli způsobem".

Ve své knize Dům v Garibaldiho ulici Harel později vzpomínal, že Rafi Ejtan dostal důležitý pokyn - kdyby hrozilo, že únosce odhalí policie, měl se k Eichamnnovi připoutat želízky a klíčky zahodit. "Pokud by byl Rafi - stále ještě připoután k Eichmannovi - zatčen policií, ať vypoví, že on sám dopadl s pomocí několika přátel válečného zločince Adolfa Eichmanna, vraha milionů lidí. Ať vysvětlí, že jednali s úmyslem ověřit jeho totožnost a poté ho předat úřadům, aby byl souzen," napsal Harel.

Nakonec to nebylo nutné. Operace proběhla hladce, Eichmanna přepravili do Tel Avivu několik dní po únosu izraelským speciálem, který přistál v Buenos Aires s delegací, která se měla zúčastnit sto padesátého výročí argentinské Květnové revoluce. Eichmanna omámili prášky na uklidnění a předstírali, že jde o opilého pasažéra. Bývalý důstojník odpovědný za "konečné řešení židovské otázky" byl v Izraeli postaven před tribunál, který ho za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti odsoudil k trestu smrti. Brzy ráno 31. května 1962 byl Eichmann oběšen. 

Anděl smrti trestu unikl

"Zajmout Eichmanna byla jedna z nejjednodušších operací, které jsem kdy dělal. A to jich byly stovky," vzpomínal na operaci Garibaldi Rafi Ejtan, který měl v roce 1960 šanci zajmout spolu s Eichmannem ještě jednoho válečného zločince těžkého kalibru - Josefa Mengeleho. Agenti Mosadu získali informaci, že muž přezdívaný Anděl smrti kvůli krutým experimentům, které prováděl s vězni v Osvětimi, se ukrývá také v argentinské metropoli. Dokonce znali místo jeho bydliště.

Ejtan však odmítl realizovat plán na dopadení obou nacistů naráz, jelikož nechtěl ohrozit převoz Eichmanna do Izraele. Pronesl tehdy jeden ze svých nejznámějších výroků: "Na otázku, zda provedeme obě operace najednou, jsem řekl: Děkuji pěkně, ale mám v rukou Eichmanna a nechci o něj přijít."

Izraelští agenti tedy odletěli z Argentiny jen s Eichmannem. Doufali, že Mengeleho nevyplaší a budou se pro něj moci vrátit. Zpráva o únosu se však nedala dlouho tajit. Když se později agenti Mosadu znovu vydali do Argentiny, Mengele už byl pryč. "Nevím, zda to souviselo se zveřejněním zprávy o dopadení Eichmanna, ale je fakt, že právě potom Mengele zmizel," uvedl Ejtan. Izraelci následně po válečném zločinci bezvýsledně pátrali dlouhé roky v Brazílii a Paraguayi. Anděla smrti se jim dopadnout nikdy nepodařilo - Mengele zemřel v roce 1979 v Brazílii, když dostal mrtvici při koupání v moři a utopil se. Jeho ostatky byly řádně identifikovány až v roce 1992 pomocí testů DNA.

Smrdutý agent

Rafi Ejtan se narodil v roce 1926 v kibucu Ejn Charod ruským přistěhovalcům Judith a Noachu Huntmanovým, kteří přišli do tehdejší Palestiny, která byla pod britskou správou, v roce 1923. Vystudoval střední zemědělskou školu a pak pokračoval ve studiích v Londýně, kde získal titul z ekonomie. V roce 1944, kdy mu bylo osmnáct, se vrátil a připojil se k jednotkám Palmach, které byly součástí podzemní židovské armády Hagana. Při tajných operacích Ejtan pomáhal dostat do Palestiny židy prchající před nacismem. Nejslavnější operací, které se v té době zúčastnil, byla likvidace vojenského radaru na hoře Karmel nedaleko Haify. Při této akci se musel plazit kanály. Kvůli tomu tehdy získal přezdívku Smraďoch.

Během války za nezávislost Izraele v roce 1948 se zúčastnil řady bojů a byl těžce zraněn. Po propuštění z armády nastoupil do izraelské kontrarozvědky Šin Bet zaměřené na vnitřní bezpečnost Izraele a brzy se stal jejím šéfem. Kromě únosu Eichmanna v šedesátých letech vedl například operaci proti německým vědcům pracujícím na vývoji raketových zbraní pro Egypt. Byl také zapojen do přípravy plánu na likvidaci iráckého jaderného programu, který vyvrcholil v roce 1981 útokem izraelského letectva na irácký nukleární reaktor Osirak ve výzkumném centru Tuwaita u Bagdádu.

 

Rozkol mezi spojenci

Začátkem osmdesátých let byl Ejtan jmenován šéfem průmyslové a vědecké rozvědky Lakam. Tehdy se dopustil nejvážnějšího pochybení za celou svou kariéru, které přerostlo v obrovský mezinárodní skandál s hlavním izraelským spojencem - Spojenými státy. Ejtan tehdy vycvičil a řídil špiona Jonathana Pollarda nasazeného v Americe. Díky jeho spolupráci se izraelské rozvědce dostalo do rukou velké množství vysoce důvěrných materiálů. Byly to například informace o iráckých řízených střelách mířících na Izrael, družicové snímky velitelství Organizace pro osvobození Palestiny v Tunisu, údaje o protiletecké obraně Libye a jiných vojenských aktivitách arabských zemí.

V listopadu 1985 Američané Pollarda zadrželi. Soud s ním se konal o dva roky později. Jeho obhájce uzavřel s prokuraturou dohodu, podle níž výměnou za Pollardovo přiznání nebude žaloba požadovat trest smrti. Nakonec byl odsouzen k doživotnímu žaláři, ale před čtyřmi lety byl podmínečně propuštěn.

Izraelská vláda nejprve zapírala, že by byl Pollard jejím agentem. Tvrdila, že špionáž byla samostatnou akcí rozvědky Lakam, která byla kvůli tomuto skandálu v roce 1985 rozpuštěna. O tři roky později Izrael oficiálně přiznal, že o Pollardově činnosti věděl. Tento incident v polovině osmdesátých let výrazně pošramotil bilaterální vztahy mezi Izraelem a USA. Ty jsou ovšem dnes opět vynikající, jak minulý týden znovu potvrdil americký prezident Donald Trump (viz Nerozbitné spojenectví).

 

Staříkův exces

Po rozpuštění Lakamu v roce 1985 se stal Rafi Ejtan ředitelem státní chemické korporace. Později se dal na politiku a začátkem roku 2006 založil stranu GIL, která bojuje za práva důchodců. V témže roce se ve volbách dostala do parlamentu se ziskem sedmi mandátů a Ejtan se stal ministrem pro sociální rovnost. V úřadu ho poté na čtyři roky vystřídal Benjamin Netanjahu, současný izraelský premiér, který bude nyní svůj post obhajovat ve volbách 9. dubna (viz Ponorky by mohly potopit premiéra).

     Rafi Ejtan se připomněl veřejnosti loni ve svých jedenadevadesáti letech, kdy zcela nečekaně vyjádřil podporu německé protiimigrační straně Alternativa pro Německo, přičemž ocenil její boj proti islamizaci. "Jsem si jistý, že budete-li pracovat moudře, silně a - co je nejdůležitější - realisticky, místo alternativy pro Německo se můžete stát alternativou pro Evropu," prohlásil. Poslal zdravici také spolupředsedovi AfD Alexanderovi Gaulandovi, který mimo jiné nedávno prohlásil, že Německo může být hrdé na to, co jeho vojáci během dvou světových válek vykonali.

Ejtanovy výroky vyvolaly v Izraeli obrovskou vlnu nevole. Za "ostudné" je označil například velvyslanec v Berlíně Jeremy Issacharoff. "Je těžké uvěřit tomu, že člověk, který chytil Eichmanna, je schopen vychvalovat německé pravičáky, kteří obdivují nacistickou minulost," uvedl.

Tento exces, který mnozí připisovali na vrub Ejtanovu stáří, ovšem nejspíš nakonec upadne v zapomnění. Když Rafi Ejtan zemřel 23. března v nemocnici Ichilov v Tel Avivu, ihned ocenili jeho celoživotní práci vysocí státní představitelé v čele s prezidentem Re'uvenem Rivlinem a premiérem Benjaminem Netanjahuem, který Ejtana označil za "hrdinu izraelských tajných služeb". V podobném duchu se vyjádřil i současný šéf Mosadu Yossi Cohen. "Většina operací, které vedl, nemůže být zveřejněna, přesto velmi výrazně přispěly k bezpečnosti Izraele," zdůraznil.